Nový občanský zákoník, zákon o obchodních korporacích - novinky
Stručná informace o novém občanském zákoníku, zrušení obchodního zákoníku a zákoně o obchodních korporacích od 1.1.2014 a některé zásadní změny týkající se společností s ručením omezeným
Zrušení obchodního zákoníku
Nový občanský zákoník (NOZ) se stal středobodem soukromého práva. Podstatná část ustanovení ObchZ byla zrušena spolu s tímto předpisem, část ustanovení však byla přenesena do NOZ (např. obecná ustanovení o obchodním tajemství, firmě či ustanovení o některých smluvních typech a zajištění závazků).
Pouze pro právní úpravu obchodních společností a družstev, která je dnes obsažena v druhé části ObchZ, byl vyhrazen nový zvláštní zákon, a sice zákon č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích.
Zákon o obchodních korporacích
Zákon o obchodních korporacích (ZOK) představuje druhou část rekodifikace soukromého práva, která úzce navazuje na NOZ. Tento zákon je zvláštním předpisem, který se zabývá úzce vymezeným okruhem právnických osob – obchodními korporacemi.
Pod pojem obchodní korporace ZOK zahrnuje všechny formy obchodních společností (spol. s ručením omezeným, akciovou spol., komanditní spol., veřejnou obchodní spol., evropskou spol. a evropské hospodářské zájmové sdružení) i družstev (tedy družstvo v užším smyslu, bytové družstvo, sociální družstvo a evropské družstvo), nicméně jeho úprava dopadá především na tuzemské formy těchto korporací, neboť ty evropské jsou primárně upraveny zvláštními předpisy EU.
ZOK upravuje základní podmínky fungování obch. korporací – od jejich založení, přes rozložení vnitřní struktury orgánů, odpovědnosti členů těchto orgánů, činnosti v rámci koncernů až po jejich zrušení. Přesto v jeho textu nenalezneme všechny tyto podmínky. Některé jsou řešeny na obecnější úrovni v NOZ, jiné naopak na úrovni specifičtější ve zvláštních zákonech (např. v zákoně o přeměnách obch. společností či v zákoně o veřejných rejstřících).
ZOK je tedy jen dílčí článek víceúrovňové struktury právní úpravy obchodních korporací, a nikoliv jako všezahrnující kodex těchto organizací.
Přechod na nové podmínky
ZOK nabyl stejně jako nový občanský zákoník účinnosti 1. 1. 2014. Bezprostřední dopad na život korporace budou mít po tomto datu především donucující ustanovení zákona, tedy ta ustanovení, od kterých se nelze smluvně odchýlit. Pokud bude vnitřní dokumentace korporace (např. stanovy) v rozporu s donucujícími ustanoveními ZOK, je korporace povinna přizpůsobit jejich znění nové právní úpravě do 6 měsíců od účinnosti zákona (tj. do 1. 7. 2014). Pokud tak neučiní, může jí v konečném důsledku hrozit až soudní zrušení (§ 777 ZOK).
Ta část vnitřních ustanovení, která nebude v rozporu s donucujícími ustanoveními ZOK, zůstane nadále v platnosti, přičemž za jejich součást budou považována i ta pravidla, která pro korporace dosud vyplývala přímo z ObchZ.
Aby nedocházelo ke konfliktům staré a nové právní úpravy, dává ZOK obchodním korporacím možnost, aby do dvou let od nabytí účinnosti rozhodly, že se plně podřizují nové právní úpravě (tzv. opt-in). V takovém případě již ustanovení dosavadního ObchZ na obchodní korporace bezprostředně dopadat nebudou.
Zvláštní přechodné ustanovení zavádí ZOK pro smlouvy o výkonu funkce § 777 odst. 3 ZOK). Tyto smlouvy (např. smlouva o výkonu funkce jednatele) je nutné uzpůsobit nové úpravě do 6 měsíců od nabytí účinnosti ZOK. V opačném případě platí, že je výkon funkce bezplatný.
Novinky v ZOK
Péče řádného hospodáře jako základní předpoklad výkonu funkce fiduciárních povinností byla již zakotvena v předešlé právní úpravě. Její obsah nově konkretizuje NOZ jako povinnost jednat s potřebnými znalostmi, pečlivostí a nadto loajálně. Převzato z minulé úpravy je i důkazní břemeno - skutečnost, zda člen orgánu jednal s péčí řádného hospodáře či nikoli, bude muset prokázat on sám.
Nově se k povinnosti péče řádného hospodáře přidává pravidlo podnikatelského úsudku. Toto pravidlo chrání členy orgánu jednající lege artis, pečlivě a s potřebnými znalostmi, bez ohledu na způsobený následek. Jak uvádí důvodová zpráva k ZOK: “…jedná-li (rozhoduje-li) někdo náležitě, informovaně a v zájmu společnosti, nemůže nést veškerá rizika, která mohou v rámci podnikání nastat”. Pokud tedy člen orgánu dodrží všechny zákonné podmínky při svém jednání, nelze po něm rozumně požadovat, aby nesl odpovědnost za rozhodnutí, která se i přesto ukážou jako špatná.
K novým rizikům, která nadále mohou členy orgánů potkat, patří mj. povinnost vydat prospěch z porušení péče řádného hospodáře, diskvalifikace člena statutárního orgánu, ručení za dluhy společnosti v případě porušení zákazu diskvalifikace, povinnost vydat prospěch za poslední dva roky před insolvencí a neomezené ručení členů statutárního orgánu (i bývalých) za dluhy společnosti při úpadku společnosti.
Pro přiblížení diskvalifikací člena statutárního orgánu se rozumí nucené vyloučení z výkonu funkce ve všech obchodních korporacích, a to na dobu až deseti let. ZOK hovoří o dvou případech, kdy je člena statutárního orgánu možno diskvalifikovat. Jde o případ vydání rozhodnutí o úpadku (kdy měl výkon funkce diskvalifikované osoby přivést obchodní korporaci k úpadku) a o případ opakovaného a závažného porušení péče. Rozhoduje o ní soud i bez návrhu, pravděpodobnější a běžnější však bude pravděpodobně iniciativa insolvenčního správce, věřitelů i samotných společníků.
Důsledkem uvedených institutů v zákoně o obchodních korporacích a jejich změnách oproti předešlé právní úpravě by mělo být posílení ochrany věřitelů a zmíněné zvýšení odpovědnosti členů orgánů obchodních korporací za jejich jednání.
K povinnosti vydat prospěch obchodní korporaci při porušení péče řádného hospodáře a neomezeného ručení členů statutárního orgánu
Podle ust. § 53 ZOK je člen orgánu povinen nahradit korporaci újmu způsobenou svým jednáním v rozporu s povinností řádného hospodáře a vydat korporaci prospěch získaný takovou činností. Není-li vydání prospěchu možné, musí člen orgánu nahradit tento získaný prospěch v penězích. Tak se může stát např. v případě uzavření nevýhodně smlouvy s obchodní korporací, na níž bude člen orgánu osobně zainteresován.
V případě vzniku výše uvedené újmy je zákonem umožněno ji vypořádat uzavřením smlouvy mezi obchodní korporací a tím, kdo jí újmu způsobil. S touto možností musí vyjádřit souhlas nejvyšší orgán obchodní korporace alespoň dvoutřetinovou většinou, což je předpokladem účinnosti smlouvy. Otázky, na které doposud nemáme jednoznačnou odpověď, se mohou objevit ve spojení s povoleným rozsahem takovéto smlouvy ve smyslu, zda je možné vyloučení náhrady újmy. Ujednání vylučující náhradu újmy by bylo nicotné (tedy jako by nikdy neexistovala) vzhledem k tomu, že k právním jednáním obchodní korporace omezujícím odpovědnost člena jejích orgánů se nepřihlíží. Smluvní vzdání se či omezení odpovědnosti předem (tj. před vznikem škody) je jasně vyloučeno. V případě, že by se jednalo o již vzniklou újmu, odpověď tak jasná není. Museli bychom s největší pravděpodobností vycházet z NOZ a jeho ust. § 2898 stanovujícího, že se nelze platně vzdát práva na náhradu škody způsobené úmyslně nebo z hrubé nedbalosti. Rozhodující pro posouzení platnosti takového ujednání by tedy byla forma zavinění. Při nedbalosti (nikoli hrubé) by mělo být možné újmu snížit.
O vydání prospěchu hovoří, i když v odlišných souvislostech, také ust. § 62 ZOK. Podle tohoto ustanovení prospěch získaný ze smlouvy o výkonu funkce, jakož i případný jiný prospěch získaný od společnosti za období 2 let zpět před právní mocí rozhodnutí o úpadku, musí členové orgánu korporaci vydat, pokud věděli nebo mohli a měli vědět, že hrozí úpadek obchodní korporace, a neučinili vše potřebné a očekávatelné k jeho odvrácení. O této povinnosti pak rozhoduje soud v rámci insolvenčního řízení.
Neomezené ručení členů statutárního orgánu za dluhy
Ust. § 68 ZOK zakotvuje ručení členů, a to i bývalých, statutárního orgánu obchodní korporace za dluhy společnosti při splnění následujících podmínek:
-
- bylo rozhodnuto, že obchodní korporace je v úpadku;
- člen, a to i bývalý, statutárního orgánu věděl nebo měl a mohl vědět, že obchodní korporace je v hrozícím úpadku a v rozporu s péčí řádného hospodáře neučinil za účelem jeho odvrácení vše potřebné a rozumně předpokládatelné;
- o zákonném ručení členů rozhodne soud na návrh věřitele nebo insolvenčního správce.
Zároveň je stanoven liberační důvod pro ty členy statutárního orgánu, kteří byli jakožto člen statutárního orgánu prokazatelně ustanoveni za účelem odvrácení úpadku nebo jiné nepříznivé hospodářské situace a tuto funkci vykonávali s péčí řádného hospodáře.
Nové pojetí zákonného ručení vzniklo v souvislosti s narůstající problematikou účelové zadluženosti obchodních korporací. Prvním krokem proti tomuto jevu byl učiněn v trestněprávní rovině stanovením trestní odpovědnosti právnických osob. Druhým krokem, v civilněprávní rovině, je nyní výše uvedené ustanovení ZOK o zákonném ručení za dluhy při úpadku obchodní korporace.
Vybrané změny v týkající se společnosti s ručením omezeným
Minimální výše vkladu
Zásadní novinkou, je snížení vkladové povinnosti zakladatelů s.r.o. z 200 000,- Kč na minimálně 1,-Kč (nestanoví-li společenská smlouva jinak).
Ochrana věřitelů
Nová právní úprava nezapomněla na ochranu věřitelů, nezaštiťuje ji ovšem výší minimálního základního kapitálu, nýbrž ustanoveními o správě majetku nebo o testu insolvence:
-
- společnosti se zakazují poskytovat určitá plnění v případě, že by si tím způsobila úpadek (§ 40 ZOK). Obchodní korporace nesmí vyplatit zisk nebo prostředky z jiných vlastních zdrojů, ani na ně vyplácet zálohy, pokud by si tím přivodila úpadek podle jiného právního předpisu,
- je posílena odpovědnost jednatelů, vyplývající z ustanovení § 62 ZOK (viz výše),
- z ustanovení § 64 ZOK vyplývá možnost, aby insolvenční soud rozhodl, že jednatel, který vykonával funkci jednatele ve společnosti, ohledně které bylo rozhodnuto, že je v úpadku, nesmí po dobu 3 let od právní moci rozhodnutí o úpadku vykonávat funkci člena statutárního orgánu v jakékoliv obchodní korporaci.
Zrušení povinnosti oceňovat nepeněžitý vklad znalcem jmenovaným soudem
V případě, že společník chce splatit vklad nepeněžitým vkladem, na rozdíl od současné úpravy, se již pro ohodnocení vkladu nepožaduje znalecký posudek vypracovaný znalcem jmenovaným soudem, nýbrž stačí posudek znalce, kterého si vyberou zakladatelé nebo jednatel.
Internetové stránky
ZOK sice pro společnost s ručením omezeným nepožaduje založení internetových stránek (na rozdíl od akciové společnosti), ale pokud si je s.r.o. založí, platí pro ni stejné povinnosti jako pro akciovou společnost, tedy, že musí na těchto stránkách uveřejnit údaje, které je povinna uvádět na obchodních listinách. Uvádí-li na internetových stránkách údaj o výši základního kapitálu, musí se tento údaj týkat pouze jeho splacené části.
Uvolnění úpravy obchodních podílů
Společenská smlouva může připustit vznik různých druhů podílů. Podíly, se kterými jsou spojena stejná práva a povinnosti, tvoří jeden druh. Podíl, se kterým nejsou spojena žádná zvláštní práva a povinnosti, je podíl základní.
Další novinkou je, že společník může mít nově víc podílů ve společnosti. Např. má-li doposud podíl ve výši 20% a koupí další podíl ve výši 20%, jeho podíly nesplynou (jak tomu bylo v dosavadní úpravě) v podíl ve výši 40%, nýbrž mu zůstanou zachovány podíly dva. Rozhodne-li se jeden podíl dále prodat, nemusí ho nejdříve rozdělit, nýbrž ho prodá samostatně.
NOZ zjednodušil také převod obchodního podílu, v případě, že je obchodní podíl představován tzv. kmenovým listem. Je-li podle společenské smlouvy dovolen vznik více podílů pro jednoho společníka, může společnost vydat kmenový list pro každý podíl. Kmenový list je však možné vydat pouze k podílu, jehož převoditelnost není omezena nebo podmíněna. Vzhledem k tomu, že kmenový list je cenným papírem na řad, lze obchodní podíl do kmenového listu včleněný převést pouhým předáním novému majiteli. Kmenový list nemůže být veřejně nabízen nebo přijat k obchodování na evropském regulovaném trhu ani na jiném veřejném trhu.
Uvolnění úpravy obchodních podílů se promítlo také do převodu obchodního podílu, kdy za předcházející úpravy byl převod na jiného společníka podmíněn souhlasem valné hromady (nestanovila-li společenská smlouva jinak). ZOK převod podílu na jiného společníka ničím nepodmiňuje (nestanoví-li společenská smlouva jinak). Podmíní-li společenská smlouva převod podílu souhlasem orgánu společnosti a není-li souhlas udělen do 6 měsíců ode dne uzavření smlouvy o převodu, nastávají tytéž účinky, jako při odstoupení od smlouvy. Novinkou je také skutečnost, že není-li příslušný orgán činný, nebo bezdůvodně souhlas odmítne dát, může společník po zániku smlouvy vystoupit ze společnosti.
Další možnost ukončení účasti společníka ve společnosti
NOZ zavádí do právní úpravy možnost aktivního ukončení své účasti samotným společníkem – vystoupením. Podle nové úpravy může společník ze společnosti vystoupit jen, připouští-li to tento zákon. Vystoupení společníka ZOK upravuje na více místech. A to v souvislosti s:
- příplatkovou povinností (§164 ZOK). V případě, že bylo na valné hromadě odsouhlaseno zvýšení příplatkové povinnosti, společník, který na valné hromadě o příplatkové povinnosti nehlasoval, může společnosti písemně oznámit, že vystupuje ze společnosti ohledně podílu, na který je příplatková povinnost vázána. V případě, že má společník více obchodním podílů, může ze společnosti vystoupit pouze ohledně toho podílu, na který je příplatková povinnost vázána. Tedy nemusí vystoupit, pokud jde o druhý podíl.
-
- nesouhlasem s přijatým rozhodnutím valné hromady (§202 ZOK). Neurčí-li společenská smlouvy jinak, společník, který nesouhlasil s přijatým rozhodnutím valné hromady o:
a) změně převažující povahy podnikání společnosti,
nebo b) prodloužení trvání společnosti,
a hlasoval na valné hromadě proti, může ze společnosti vystoupit.
- nedůvodnou nečinností orgánu společnosti při převodu obchodního podílu (§207 odst. 3 ZOK), kdy je převod podmíněn souhlasem tohoto orgánu,
- nesouhlasem společníka se změnou právní formy (§376 zákona o přeměnách).
Kumulativní hlasování při volbě členů orgánů společnosti
Určí-li tak společenská smlouva, volí se členové orgánu společnosti kumulativním hlasováním. Tento způsob hlasování dává možnost minoritním společníkům prosadit do vedení společnosti osoby, které podporují. Tím je zabráněno, aby statutární a další vedoucí orgány společnosti byly obsazeny výhradně lidmi dosazenými majoritními společníky, kteří pak prosazují výhradně své zájmy. Principem kumulativního hlasování je, že se počet hlasů společníka znásobí počtem volených míst členů orgánu společnosti. I minoritní společník tak najednou získá více hlasů, které pak může dát buď všechny jednomu kandidátovi, nebo je rozdělí mezi další kandidáty. Podle ZOK má každý společník na každou korunu vkladu jeden hlas (neurčí-li společenská smlouva jinak). Má-li např. jeden společník 1 hlas a druhý 2 hlasy, a volí-li se např. 3 členové orgánu, pak se jejich hlasy znásobí 3x. První společník pak má 3 hlasy a druhý 6 hlasů. Při volbě jednotlivých kandidátů pak může každý společník např. dát všechny hlasy jen jednomu kandidátovi, nebo může své hlasy takticky rozdělit mezi všechny nebo jenom některé kandidáty.
Přechodná a závěrečná ustanovení
Práva a povinnosti vzniklá doposud se dál řídí současným Obchodním zákoníkem.
Pro společnost s ručením omezeným je důležité ustanovení § 777 ZOK, podle kterého je nutné, aby společnost přizpůsobila svoji společenskou smlouvu (viz výše).
Co bylo zrušeno
Nová úprava ruší zákaz řetězení, tedy situaci, kdy má být jednočlenná společnost jediným společníkem v další jednočlenné společnosti.
Ruší také omezení, aby jedna fyzická osoba byla jediným společníkem ve více než třech společnostech s ručením omezeným, jakož i limit počtu společníků na maximálně 50.
Autor: JUDr. Irena Viková, advokátka